Před deseti a více lety jsem smíšené bojové umění sledoval spíše okrajově. Nyní díky Oktagonu jsem aktivním fanouškem, který nevynechá turnaj. Nicméně ruku s tím jsem často slýchával jméno John Kavanagh. Tohle jméno jsme slýchávaly v době totálního boomu Conora Mcgregora. Říkal jsem si "Kdo to proboha je?" Začal jsem se o tohohle člověka zajímat, nemohl uniknout mé zvědavosti.
Když jsem jej uviděl, s posměchem jsem si řekl "To jako vážně tento drobek je trenérem Connora McGregora?" Upřímně? Představa byla tak trochu jiná. Dá logiku, že by se Connor nenechal vést nějakým nezmarem. Internet je v tomhle směru strašně skromný. Hodně rychle jsem změnil názor. Momentálně jej sleduji na různých sociálních sítích, ať je to Instagram nebo Twitter, a tento člověk mi rychle přirostl k srdci. Skromný zábavný sympaťák a mistr ve svém oboru. Po přečtení jeho knihy oblíbenost tohohle člověka ještě vzrostla.
Co se týče toho, že jsem si zamiloval knihy, o tom netřeba debaty. Má stále se rozšiřující knihovna je zahrnuta ze sedmdesáti procent knih se sportovní tématikou. Když jsem byl v knižním obchodě a procházel jsem si různé sekce, tato kniha nemohla uniknout mé pozornosti. Když jsem přišel domů, projel jsem si různé recenze, hodnocení této knihy, ale nebyly úplně přívětivé. Nechápal jsem některé lidi, proč píšou recenze na internetu a znehodnocují knihu tím, že čekali přímý příběh Conora McGregora a jeho života. Samozřejmě, příběhy s irským bojovníkem tam jsou. Zde je, ale prezentován příběh Johna Kavanagha a jeho trenérské a životní cesty.
Když jsem otevřel knihu, převládalo ve mně nadšení. Po přečtení předmluvy, osmnácti kapitol a epilogu jsem měl smíšené pocity. Proč? Nejsem moc dobrý češtinář, vysolím pěknou várku chyb, ale tohle je blog a po upozornění se snažím chyby napravit. Během čtení jsem zaregistroval mnoha, překlepů a místy se mi věty špatně četly.
Přesto všechno síla příběhu má ohromnou převahu a je dost inspirativní. Zda bych doporučoval knihu? Ano, na vlastní nebezpečí a za předpokladu, že jste pedant na češtinu, ale myslím, že taková hrůza to není.
Co se týče celkového příběhu. Já si našel své, byl jsem překvapený tím, že Johnovo dětství se celkem ztotožňovalo s tím mým, a to mi pomohlo se v různých pasážích plně vcítit do příběhu. John určitě neopomenul začátky karate, se kterým začal ve čtyřech letech. V tomhle se lišíme, protože já určitě nedisponoval potenciálem pro bojové sporty. Byť jsem se jednou objevil na kroužku karate s tepláky k pupku a jakmile mě někdo skolil na zem rozbrečel jsem s a už jsem se nevrátil.
Ehm.. každopádně...
Po prožité šikaně, rozbité hubě po zastání se cyklisty, kdy jej mlátil agresivní dav lidí, mě fascinovala jeho síla a vynaložená energie pro založení vlastního klubu sebeobrany, studování vysoké školy, studování džiu-džitsu, cestování na semináře, zápasení v cizině a v neposlední řadě práce v nočním klubu jako vyhazovač. Samozřejmě se dostal do různých životních situaci, kdy například zůstal bez jediného centu, špatně zvládal sebevraždu přítele z klubu. Prožití nelítostných situací, proplakaných nocí, prohry a nezdary. Na velké části jeho cesty by bylo pohodlnější hodit ručník do ringu, ale nikdy se nevzdal a šel si za svým. Po zápasení, kdy jej opouštěla soutěživost, zápasení. V hlavě při boji radil protivníkům, co mají dělat. Tedy v myšlenkách, ve svém duchu.
Rozhodl se, že založí vlastní klub SGB Ireland. Líbí se mi porovnáni na začátku kapitoly, kdy měl tělocvičnu, která spíš připomínala skladiště plné plísní ale boudu, a na konci má velkou halu čítající něco přes sedm set členů.
V knize je i popsáno, jak se poprvé setkal s Conorem McGregorem a jeho cesta s ním, která mohla být jakákoliv, jen ne jednoduchá, hlavně ze začátku. Setkal jsem se s názorem, kdy mě bylo řečeno: "Kde by byl Kavanagh bez McGregora?" Já se spíš ptám, kde by byl McGregor bez Kavanagha? Celková cesta byla úchvatná a dostal z něj to nejlepší. John zavedl nové metody a praktiky, které se nikde v jiných tělocvičnách nedělaly. Co se mi líbí na knize, tak to, že popisuje různé perličky ze zákulisí. To, jak prožíval různé zápasy. Jak si zakládá na disciplíně a týmové etice, samozřejmě při popisu zápasů nezapomíná na ostatní zápasníky, jako třeba Gunnara Nelsona, Cathalu Pendredovi a mnoho dalších.
Comments