SVĚT STATISTIK

Sourozenců bylo čím dál více. A tak nejen, že se začala rozrůstat rodina, a následně i pokoj. Prve jsem měl vlastní doupě, což bylo ideálním řešením. Růstem a počtem se šlo pak do většího. Rodiče mě pořídily psací stůl a já si tak mohl vykutit vlastní hokejovou kancelář. Na stole jsem měl běžný věci, které dítě prostě potřebuje, dvě životopisné knihy o Jaromíru Jágrovi a další knihy. V šuplících bylo několik alb hokejových karet. Ty nejvzácnější, byly svázané gumičkou a byly vystavený na stole a kdykoliv byly připravený mě následovat kamkoliv kam jsem šel. V dalších šuplíkách bylo hodně časopisu Prohockey. Mimochodem děkuji rodičům, že mně je kupovali, ale až dnes se přiznám, že jsem si je nechtěl kvůli čtení, ale kvůli obrázkům. Sorry!

Samozřejmě jsem tam zkoumal různé tabulky, statistiky a obrázky jsem si pak vystřihoval a následně je lepil do sešitu. Další ohrádka byli sešity, do kterých jsem si zaznamenával různé různý volovinky, statistiky, které se odvíjely od například mého sportovního výkonu venku s kamarády nebo hraním si se sourozenci, odehraného zápasu venku, odehraného zápasu oblíbeného mužstva, nebo v neposlední řadě jsem si zapisoval statistiky z kolektivních her na počítači. Ještě si vzpomínám, že blízko stolu jsme dostali malou televizi a při probuzení jsem si vždy zapnul teletext a zkoumal výsledky NHL, kdo kolik měl gólů, asistenci a dělal jsem si tzv. čárky. A v posledním šuplících byli věci do školy a nutno dodat zohýbat se mě fakt kolikrát nechtělo!

Prostě a jednoduše. Vše jsem si dokumentoval a analyzoval na papír a pak se to přeneslo do posvátného speciálního sešitu. Měl jsem doslova svůj hokejový svět statistik. Byl jsem do toho zapálený. Troufám si říct, že jsem řadu svých kamarádů musel svým vyprávěním a posedlostí vyloženě srát. Prostě magor a blázen jednom. Postupem času jsem už bylo dost pracných příprav okolo psaní do sešitu a podobně. Já tak vítal moderní technologii i velikánskou obrazovku na mém stolu. Je pravdou, že mě do dnes baví se šťourat v Excelu. A jedna z vizí, proč jsem si založil tento blog je aplikovat schopnosti do dětského snu a ke tomu všemu v rámci svého hobby se k tomu vrátit.

A aby toho nebylo málo. Měl jsem i další sen. Když se v televizi hrála Extraliga nebo Mistrovství v hokeji, vždy jsem to prožíval s obrovským napětí a začal si komentovat zápasy. Přeměnilo se to v dětský vřískot v pokoji, kdy jsem si myslel, že jsem malý Záruba či Hosták. Dost jsem se snažil je napodobovat a tady si sourozenci se mnou v pokoji náramně užily. A bylo jedno, jestli to bylo ze záznamu na video či živého přenosu, popřípadě hraním her na PC. Tak přemýšlím, že bych se se svým hlubokým hlasem k tomu vrátil?! Ale z druhé strany... jak by reagovali sousedi?