Usedl jsem ke svému počítači a s opřenými prsty o klávesnici jsem se potřeboval nutně dopídit k nějaké myšlence, k nějakému souhrnu. Ptal jsem se sám sebe, kdo doopravdy jsem a co je mým pravým posláním. Vše vlastně nastalo v době, kdy se poprvé vynořila myšlenka s rozhodnutím si vytvořit vlastní značku, vlastní blog. Pramenilo to z mnoha důvodů. Je důležité zmínit to, že to má už nějakou historii. Stejně tak, jak se vyvíjí člověk postupnými roky, tak se vyvíjel i můj blog, protože nyní je mou velkou součástí.
Ono jako malý kluk jsem měl dětinské až mega naivní představy od životě v budoucnu, že bych chtěl být součástí něčeho velkého, kde by mé jméno něco znamenalo. Což se mi z jedné strany povedlo, protože jsem od roku 2016 zaměstnaný ve velké mezinárodní firmě, kde si troufám mírně říct, že mám nějaké jméno, byť pořád je to s takovou pachutí ne-svobody, protože být zaměstnaný v tak velké firmě, kde se mísí směs různých charakterů lidí, a kde využívají strach k budování vyšší pozice, to je celkem masakr. Každopádně ano, jsem zaměstnaný ve fabrice a cesta k pozici, kterou momentálně mám byla trnitá, ale s postupem let mě tíží myšlenka toho, že nejsem součástí něčeho velkého, co bych si vytvořil já sám, a to je totální svoboda a nalezení štěstí ve vlastním projektu, kde bych byl já sám svým pánem.
Není se čím chlubit, ale přesto to dělám. Hlavně nehledám nějakou lítost nebo něco podobného. Na to se vyserte. Jen píšu fakta. Je pravdou, že jsem nikdy nebyl nadměrně vytrvalý, a když už jsem se do něčeho pustil, určitě ne v delším časovém horizontu. Chyběla mi nějaká vyzrálost a disponoval jsem talentem rychle všechno vzdát. V mém mladším podání u mě jednoznačně figurovala lenost, připouštění si samoty, problémy s alkoholem, depresivní stavy, pochyby sám o sobě, strach, zlé myšlenky okolo poškozování svého zdraví a mohl bych vyjmenovat další faktory. V kostce, prostě jsem měl nevyrovnanou mysl ve všech směrech a vlastně díky svým činů, jsem nejednou stál na rozcestí rozhodnutí, kde jsem se dostával do různých pastí, spirály omylů a krizových situací, ze kterých jsem se nepoučil, ba naopak já je ještě opakoval. Což se rovná, že jsem nemohl mysl plně soustředit k mému snu.
Po letech si uvědomuji, že díky svým blbostem jsem ztratil dobré vztahy s rodinou, kamarády a známými, ke kterým jsem měl blízko. Což je základ všeho. Pakliže člověk nemá jakoukoliv podporu je v prdeli. Chyběl mi mentální odpočinek. Vyždímal jsem svůj mozek. Zdroj vnitřního neúspěchu mě užíral natolik, že jsem neuměl správně zvládat emoce. Tím chci jen naznačit, že jsem byl dost nesnesitelný. Byl jsem uzavřený v nějaké své bublině a vše okolo mě bylo u párku. V roce 2018 mě zdrogoval jeden známý „je i teorie, že jsem si to dal z vlastní vůle, ale pořád od něho“ (smích) a přesně po tomhle hnusném momentu se začala rodit myšlenka k vytvoření blogu. Protože jsem cítil chuť se vyjádřit.
Do roku 2022 jsem sepsal nějaké články a vystřídal jsem mnoho názvů blogů (Langís, Yamatův blog, Liboire), ale moje aktivita a motivace se k tomu věnovat byla stálá jako počasí. Jednou svítilo slunce a já s dobrou náladou sepsal několik článků týdně. Další tři měsíce jsem byl schovaný pod střechou, protože vydatně pršelo, tornáda a trakaře… Ale nějaká vnitřní touha chtěla, abych blog měl, protože jsem u toho nalézal relax.
Donutil jsem otevřít svůj myšlenkový palác a hledal jsem smysl toho, jak definovat sám sebe. V prozkoumávání své mysli jsem nalezl silný motivační prvek toho, že tak jak jsem žil, žít nechci. Největší výzvou bylo dokázat to, že chci přetvořit slovo „nejde“ na „jde“. Vytvoření osobního blogu byla a je jedna z cest, jak se vymanit ze sevření spárů svých, jak to popsat? Životních blbostí. Tento blog je souhrn všeho, co miluji i nenávidím v jednom bodě. Tedy v bodě Espotyx. Mé poslání je najít svou osobní hodnotu, odlišit se od minulosti a hledat příležitosti v rámci své vášně.
Budu zde prezentovat souhrn svých životních příběhů ze sevření spárů osobních démonů, o problematice v navazování vztahů, o samotě, o šikaně, o problémech s alkoholem. Nemine vás ani prezentování studií v oblastí mých projektů, ať už z osobní zkušenosti nebo odborníků. Samozřejmě bych nemohl zapomenout na své zájmy z oblasti volnočasových aktivit. Miluji MMA, miluji hokej nebo fotbal. Rád bych z tohohle vytvořil takový informační kanál ze všech spekter úhlů. Mám v plánu napsat knihu, mám v plánu mít podcást, mám v planu… Prostě pojďme se bavit o všem, co se namane. Plánů je mnoho, tak je pojďme realizovat.
Chci naznačit, že vše není jen o mně, ale i o vás čtenářích. Pointa je taková, že bych zde rád vybudoval komunitu, kde budeme seriózně diskutovat o tématech, která se v určitou chvíli naskytnou. Každý příběh má osobní chuťový profil kávy a mě zajímají vaše příběhy. Mým cílem je být opravdovým a plně upřímným jak k vám čtenářům, tak i k sobě samotnému. Jsem prostý člověk s místy specifickým humorem.
Espotyx. Tohle vymyslel jeden týpek, který chtěl vytvořit výdělečný esport team, někdy okolo roku 2009. Bohudík se mu nepovedlo se dostat do povědomí lidí a vše zahodil. Název dlouho stagnoval a ztrácel se ve tmě. Pak jsem si ho všiml já, že je v jisté neaktivitě. A teď si představte jednu věc. Já jsem chtěl mít své osobní stránky už v roce 2012 a od toho roku jsem si pohrával s myšlenou, že bych založil blog pod tímhle názvem. Pak přišel rok 2018 sem tam nějaký výmol a teď je 2023, takže počítejte. Á kůrva, já jsem se nějak styděl vystupovat pod tímhle názvem, nyní se na to dívám z jiné perspektivy. Teď je to hoši moje. Měl jsem to strašně dlouho v hlavě a tímhle se naplňují jak dětské sny, tak i nynější. Rád bych napsal, že doufám, že to bude mít stoupající tendenci, ale já vím že bude. Protože to budu budovat s Vámi.
Kommentare