Přejíždím zatáčku doleva, projíždím kolem sušáku. Podlaha je kluzká, cesta plná komplikací. Překážky, které přeskakuji díky mega hydru nitru palivu, mě nezastaví. Brm brrrrrm, dostávám se do finiše! Právě jsem trhl rekordní čas se svým autíčkem z koupelny do pokojíčku. No, nechal jsem se trochu unést a zároveň jsem se zamyslel nad tím, jaké to bylo být dítětem. Byť si často říkám, že jako chlap umím vykonat ne-jednu vylomeninu, protože v srdci jsem dítě pořád.
Pointa takového úvodu je taková, že mnoho z nás má velké štěstí, že prožívá život tak, jak jej žije. Žijeme ve své bublině, vnímáme svou svobodu, poznáváme svět kolem sebe a něco budujeme. Na rozdíl od lidí s autismem, - který má samozřejmě mnoho podob - ale někteří jsou omezeni pouze na svoji bublinu a nevnímají to, co se děje kolem nich. Tuhle rozsáhlou tématiku jsem po většinu času ignoroval, nezajímalo mě to. Po zhlédnutí filmu na to nahlížím s respektem. Nejen k samotným nemocným lidem, ale hlavně k těm, kteří se o ně starají.
Osobně vám povím, že nejsem moc velký zastánce fanouškovství české tvorby. Tak jako tak jsem se rozhodl, že zaplatím za lístek a půjdu tak poprvé ve svém životě podpořit svou návštěvou film z české kinematografie. Jednoznačným důvodem byl fenomén Štěpán Kozub a skvěle lákající trailer s se svěžím nádechem. Prostě jsem dostal chuť na české drama. Abych nebyl úplný hulvát, vzal jsem s sebou tak trochu vychcaně kamarádku s očekáváním, že to bude právě ona, kdo bude tasit kapesník. Avšak netušil jsem, že tahle holka se bude dívat na film s kamennou tváří a někdy nějakým povzdechem připomínajícím smích a následným hodnocením ve stylu "Hele, film docela průměr, ne?"
Já osobně mohu na plnou hubu říct, že jsem návštěvou kina chybu určitě neudělal. Doslova jsem prožíval emoční porno, do filmu jsem se zažral natolik, že jsem střídal slabší chvilky s úkapem slz, s a momenty, kdy mi různé situace rozzářily úsměv na tváři. Příběh pojednává hlavně o sebeobětování maminky postiženého syna na úkor druhých v rodinném kruhu. Divák se umí do postav vcítit, je to o mateřské lásce, která nemá hranice. Hodně mi sedělo prostředí, ve kterém se to odehrávalo, - ono malý byt měl na mě pozitivní efekt.
Film táhne hlavně trojice herců z rodinného trojlístku, kdy dnešní fenomén Štěpán Kozub předvádí excelentní herecký výkon. Ještě víc mě překvapila Veronika Žilková, která byla úžasná, a určitě nezaostávala ani Kamila Janovičová.
Samozřejmě příběh má určité mezery v logice, je celkem jednoduchý dějem, ale na české poměry v posledních letech se to dá odpustit. Za mě je to určitě v českém rybníku překvapení roku. Hudbá skvělá, režiséři David Laňka a Martin Müller odvedli skvělou práci, byť nemám z jejích předchozích prací nic zhlédnuté.
Když to zhodnotím film dostává krásných 70 %
Commenti