Znáte zesnulého zpěváka skupiny Linkin Park Chestera Benningtona? A co takhle bývalého fotbalistu, který ve své kariéře válel například za Atlético Madrid, Liverpool či Chelsea, Fernando Torrése? Narodil jsem se symbolicky ve stejný den, jako tyto známe osobnosti, byť je pravdou, že o pár let později. Tehdy v mladých letech, respektive v době, kdy jsem nosil své posrané pleny a byl jsem svému tátovi sotva po pás, ve mně skvěl obrovský potenciál nejen v působení problémů, ale taktéž talent využívat svou hyperaktivitu pro vyvolávání neklidu v myšlenkách rodičů. Tak nějak bych suma-sumárum definoval své dětství.
A abych nebyl nezdvořilý. Jmenuji se Libor Lang, a kdybych se měl v rychlosti popsat, tak jsem prostý, jednoduchý chábr s místy specifickým humorem - až sarkastickým, který ve většině případů není všem protějškům tak úplně souzen. Jsem celkem upřímný člověk, který nechodí pro sprostý slovo daleko. Každopádně zachovávám si nějaký balanc a snažím se být spíš zábavným a usměvavým klukem. Pasoval bych se spíš jako takový introvertnější typ.
Jak už naznačili ve známém seriálu Comeback na Nově - narodil, vyrůstal a žil jsem dvaadvacet let v drsném kraji, drsných lidi. Ve městě plném bahna a velkých zubatých žab. Ve městě schovaném v Jeseníkách mezi Pradědem a přehradou Hartou v Jeseníkách. Ano, v Bruntále. Ono město jako takové má osobně pro mě zvláštní kouzlo. Chápu, že ne všichni lidi mohou s takovým názorem soucítit. Pro některé je to pustina, díra, kde pomalu nic neroste. Pro mě je tohle město srdeční záležitostí, na které nedám dopustit.
Vystudoval jsem Obchodní Akademii se zaměřením na informatiku, ale cesta nebyla úplně jednoduchá, byla spíše klikatá. To může napsat takhle každý, aby to znělo co nejvíc cool. Já jsem se prvně dostal na odborné učiliště s oborem instalatér, následně jsem v tentýž rok udělal skok z nuly na sto a dostal jsem se na ekonomický lyceum díky mámě, kde mé další kroky po pár letech směřovaly na trochu mírnější informatiku. Dobrá cesta, ne? O rok jsem si prodloužil střední školu.
Po střední škole jsem se snažil najít na Bruntálsku práci. Což byl sám o sobě celkem slušný počin a zároveň masakr, protože v té době nejen, že byla vysoká nezaměstnanost, ale já byl vlastně čerstvě vystudovaný frajírek, který naivně mával s maturitním vysvědčením a myslel si, že kamkoliv přijdu, dostanu práci v nějaké kanceláři. Co si budeme, ambice jít dělat žárovky do fabriky jsem fakt neměl.
Teď přijde to nejlepší. Zkoušel jsem to jako telefonní operátor v zastoupení T-Mobile, kde jsem poctivě otravoval lidi a nepovedlo se mi získat ani jednoho klienta, protože mé řečnické dovednosti z Counter-Strike 1.6 byly úplně k hovnu. Vyzkoušel jsem si být skladníkem v hračkářství, kde si pan vedoucí místo mě vybral prsatou blondýnu. Byl jsem bez šance. Byl jsem taktéž číšník v hotelu Avalanche, kde jsem si myslel, že z různých posezení v hospodách uplatním své zkušenosti a obohatím tuto práci. Bohužel nebo bohudík to nemělo přínosné uplatnění pro obě strany.
Po nepříjemných okolnostech v rodině jsem se rozhodl, že se chci stát co nejrychleji soběstačným, a tak díky pomoci rodiny mé bývalé přítelkyně, mě v roce 2013 životní cesta zavedla na Hanou. Momentálně se nacházím už nějaký pátek v malé vesničce, v malém bytě s krásným výhledem na Olomouc. V prvním momentu své pracovní kariéry jsem se živil jako recepční a ostraha závodu. Od roku 2016 se zabývám výrobou čokolády v Nestlé, kde vyrábím základní čokoládovou hmotu nejen pro tuzemskou výrobu, ale taktéž do zahraničí, a kde se starám o celou linku.
Samozřejmě budu svoji následující cestu nadále aktualizovat.
ABOUT BLOG
Usedl jsem ke svému počítači a s opřenými prsty o klávesnici jsem se potřeboval nutně dopídit k nějaké myšlence, k nějakému souhrnu. Ptal jsem se sám sebe, kdo doopravdy jsem a co je mým pravým posláním. Vše vlastně nastalo v době, kdy se poprvé vynořila myšlenka s rozhodnutím si vytvořit vlastní značku, vlastní blog. Pramenilo to z mnoha důvodů. Je důležité zmínit to, že to má už nějakou historii. Stejně tak, jak se vyvíjí člověk postupnými roky, tak se vyvíjel i můj blog, protože nyní je mou velkou součástí.
Ono jako malý kluk jsem měl dětinské až mega naivní představy od životě v budoucnu, že bych chtěl být součástí něčeho velkého, kde by mé jméno něco znamenalo. Což se mi z jedné strany povedlo, protože jsem od roku 2016 zaměstnaný ve velké mezinárodní firmě, kde si troufám mírně říct, že mám nějaké jméno, byť pořád je to s takovou pachutí ne-svobody, protože být zaměstnaný v tak velké firmě, kde se mísí směs různých charakterů lidí, a kde využívají strach k budování vyšší pozice, to je celkem masakr. Každopádně ano, jsem zaměstnaný ve fabrice, ale s postupem let mě tížila myšlenka toho, že nejsem součástí něčeho velkého, co bych si vytvořil já sám, a to je totální svoboda a nalezení štěstí ve vlastním projektu, kde bych byl já sám svým pánem.
Je pravdou, že jsem nikdy nebyl nadměrně vytrvalý, a když už jsem se do něčeho pustil, určitě ne v delším časovém horizontu. Chyběla mi nějaká vyzrálost a disponoval jsem talentem rychle všechno vzdát. V mém mladším podání u mě jednoznačně figurovala lenost, připouštění si samoty, depresivní stavy, pochyby sám o sobě, strach, zlé myšlenky okolo poškozování svého zdraví a mohl bych vyjmenovat další faktory. V kostce, prostě jsem měl nevyrovnanou mysl ve všech směrech a vlastně díky svým činů, jsem nejednou stál na rozcestí rozhodnutí, kde jsem se dostával do různých pastí, spirály omylů a krizových situací, ze kterých jsem se nepoučil, ba naopak já je ještě opakoval.
V srdci jsem se strašně trápil. Po letech si uvědomuji, že díky svým blbostem jsem ztratil dobré vztahy s rodinou, kamarády a známými, ke kterým jsem měl blízko. Chyběl mi mentální odpočinek. Vyždímal jsem svůj mozek. Zdroj vnitřního neúspěchu mě užíral natolik, že jsem neuměl správně zvládat emoce. Nesoustředil jsem se na nikoho a vlastně na nic. Byl jsem uzavřený v nějaké své bublině a vše okolo mě bylo u párku. A ještě jednou se zopáknu, tohle vše se opakovalo několikrát za můj život. To určitě znáte. hold krizové období se vracely.
V roce 2018 mě zdrogoval jeden známý a přesně po tomhle hnusném momentu se začala rodit myšlenka k vytvoření blogu. Do roku 2022 jsem sepsal nějaké články a vystřídal jsem mnoho názvů blogů, ale moje aktivita a motivace se k tomu věnovat byla stálá jako počasí. Ale nějaká vnitřní nutnost chtěla, abych blog měl, protože jsem u toho nalézal relax a osobní klid.
Donutil jsem otevřít svůj myšlenkový palác a hledal jsem smysl toho, jak definovat sám sebe. V prozkoumávání své mysli jsem nalezl silný motivační prvek toho, že tak jak jsem žil, žít nechci. Největší výzvou bylo dokázat to, že chci přetvořit slovo „nejde“ na „jde“. Vytvoření osobního blogu byla jedna z cest, jak se vymanit ze sevření spárů svých démonů. Připomínám, že to stále není jednoduchá cesta, pořád s tím bojuji, ale s lepším výsledkem než předtím. Tento blog je souhrn všeho, co miluji i nenávidím v jednom bodě. Mé poslání je najít svou osobní hodnotu, odlišit se od minulosti a hledat příležitosti v rámci své vášně.
Budu zde prezentovat souhrn svých životních příběhů ze sevření spárů osobních démonů, o problematice v navazování vztahů, o samotě, o šikaně, o problémech s alkoholem. Nemine vás ani prezentování studií v oblastí mých projektů, ať už z osobní zkušenosti nebo odborníků. Samozřejmě bych nemohl zapomenout na své zájmy z oblasti volnočasových aktivit. Rád bych z tohohle vytvořil takový informační i reakční kanál ze všech spekter úhlů. Prostě pojďme se bavit o všem, co se namane. Plánů je mnoho, tak je pojďme realizovat.
Chci naznačit, že vše není jen o mně, ale i o vás čtenářích. Pointa je taková, že bych zde rád vybudoval komunitu, kde budeme seriózně diskutovat o tématech, která se v určitou chvíli naskytnou. Každý příběh má osobní chuťový profil kávy a mě zajímají vaše příběhy. Mým cílem je být opravdovým a plně upřímným jak k vám čtenářům, tak i k sobě samotnému. Jsem prostý člověk s místy specifickým humorem, a proto jsem sjednotil slovní spojení Vortex Blogger. Pojďme rozpoutat živel víru a pojďte si plnit sny. Přiznám se, že jsem tohle měl v hlavě strašně dlouho a tímhle se naplňují mé dětské sny. Doufám, že tohle bude mít stoupající tendenci a spolu se budeme posouvat jen výše.